V úterý jsme slavili Vappu, finský "svátek práce", jehož pravdivější označení by ale bylo spíš "svátek alkoholu" - nikdo z Finů totiž nedokázal vysvětlit, CO se vlastně slaví, všichni se ale shodli na tom, že jedinou náplní svátku je se 30. dubna opít, protože prvního května je státní svátek a každý si může dovolit strávit tento den pohodlně v posteli, po boku krásné a svůdné kocoviny.
Kromě šampaňského (sehnali jsme nějaké extrémně kvalitní, určitě ze Šampáně, s lahodnou příchutí zkažené limonády, asi za tři libry) se tradičně podávají domácí koblihy, kterých jsem snědla asi deset a a hodiny plavání a běhání tak přišly v pár vteřinách vniveč a můj obvod se zvětšil tak o deset centimetrů. Obojí jsme šli pojídat na pláž a bylo nám krásně. Ačkoliv jsme všichni cítili drobnou výčitku, že bychom měli být radši v knihovně. Ale jak řekla Paula, když budeme vzpomínat na Aber, tak budeme vzpomínat na chvíle, které jsme strávili na pláži a ne na chvíle, které jsme proseděli v knihovně. Takže nebylo čeho litovat.
Dalšího pokračování jsem se již nezúčastnila, neboť jsem odešla na lekci swingu. A poprvé jsem si připadala, že mi to opravdu jde - to, že toto zjištění přišlo zrovna ve chvíli, když jsem tančila s naším (asi osmdesátiletým) učitelem, který samozřejmě velice dobře vede a já jsem nemusela dělat prakticky nic, s tím nemá určitě nic společného.
Mezitím, co jsem tančila, se společnost přesunula k nám do kuchyně a hladina alkoholu se značně pozvedla. Takže jedna Finka, kterou jsem viděla poprvé, se mi asi půlhodinovým monologem začala svěřovat o tom, jak je její bojfrend ten pravý a nutně se za něj potřebuje vdát a mít s ním děti. Ehm, děkuji. Ještě, že jsme si se Sophie minulý pátek ujasnily, že našim životním osudem je s největší pravděpodobností zestárnout v bytě se dvanácti kočkami, které nás následně sežerou. Nadějné vyhlídky.
Abych dále podpořila vývoj vedoucí k probuzení mého finského národního cítění, včera jsme nakoupili pivo (já Budvar ze Špáru), Pringles a popcorn a v šest jsme s Olivií a Joelem nažhavili živé vysílání mistrovství na youtube. Zápas byl vysílán s půlhodinovým zpožděním, takže v době, kdy jsme se zatajeným dechem sledovali, jestli Finsko na poslední chvíli dokáže vyrovnat s Německem (!) a posléze propukli v jásot, ve skutečnosti už bylo dohráno.
Společně se začátkem mistrovství světa přichází však zákonitě rok co rok ještě jedna věc, a to je začátek zkouškového. Až moc dobře si pamatuji, že jsem zápasy minimálně poslední dva roky prakticky nesledovala, neboť jsem byla hluboce ponořena do studia občana či římana. Ale taky si dobře pamatuji, že i přes to jsem byla vždy informována o aktuálním stavu řevem z Bláhovky (hospoda, nad kterou jsme v Brně bydlely).
A dnes jsem opět neodolala a po prostudovaném dni jsem chtěla okem mrknout na Česko-Švédsko (samozřejmě jsem pak naopak ani okem nemrkla do učebnic a napjatě sledovala všechny tři třetiny, společně s Olivií). Tentokrát bez piva. A aspoň na dnešek musím redukovat mou lásku ke Švédsku a aspoň v duchu si zakřičet: Jag hatar Sverige! Zítra už se přes to, počítám, přenesu.
***
We celebrated a Vappu on Tuesday - the Finnish labour day. But to be honest, more accurate name would be "drinking day", since any Finn could explain WHAT do they actually celebrate, but they all agreed on the fact that the only thing to do is to get wasted on 30th because 1st is a public holiday so you can spend the whole day in bed, alongside a beautiful and attractive Ms.Hangover.
Apart from champagne (we managed to get a really high quality one, undoubtedly from Champagne itself, with a slight flavour of a lemonade which went bad, for approximately 3 pounds) traditional home made doughnuts are served. I ate around ten of them and hours and hours spent swimming and running were just suddenly GONE. We had a nice picnic on the beach and we were feeling glorious. Although we all felt a little bit of bad conscience, as Paula said - we'll remember those days on the beach and not days spent in the library. And she was right. I bet no-one regreted their decision.
But I didn't enjoy it for long because I left the other and went to my swing lesson. And I felt that I'm getting better for the first time! It definitely had nothing to do with the fact that this revelation came in a moment when I was dancing with our (around 80 years old) teacher, who is naturally a very good lead and all I had to do was to follow...
Meanwhile, the company moved from beach to our kitchen and amount of alcohol in their vanes raised noticeably. So one Finnish girl, who I met for the first time, had a half-hour long monologue with me about her beloved boyfriend who she wants to marry and have kids with. Lovely, thank you for the information. At least Sophie and me made clear last week that we'll probably live a miserable life with our twelve cats which will eventually eat us. Great expectations.
In order to strengthen my newly evolved Finnish nationalistic feeling, we bought beer, Pringles (once you pop, you can't stop') and popcorn yesterday and at six tuned up a youtube channel which broadcasted World Hockey Championship. Finland vs. Germany. It was showed with half an hour delay so in the moments when we anticipated with anxiety if Finland could score a goal and draw with Germany, the match was in reality already over.
There is another thing which comes every year together with the championship and that is the exam period. I didn't really watch any hockey matches last two years because I was deep down in civil or roman law at that moments. Yet I could keep up with score every single game - thanks to shouting and cheering from a pub above which was our student flat.
Today, I couldn't resist again and decided to switch on the Czech-Sweden match and listen to it as a background while reading. Which proved to be impossible and from that time on I had no further look to the textbook and I closely watched all three periods, together with Olivia. (no beer today). AND! Just for today, I need to forget my love for Sweden and have to say, at least inside my head, that Jag hatar Sverige! (Helene, is it even correct?:D). Well, I guess those feeling will be gone tomorrow, so no worries!
